Actualités  •  Ze života komory

Ohlédnutí za akcí „Rendez-vous à la française" na Masarykově univerzitě v Brně

Dne 30. ledna proběhla další akce projektu „Rendez-vous à la française“, během které se Francouzsko-česká obchodní komora vydala na Masarykovu Univerzitu do Brna. 

Hlavním cílem projektu „Rendez-vous à la française“ je propagace francouzského jazyka jako jazyka spojeného s inovacemi, a to jak na mezinárodní, tak na české úrovni. Zároveň se snaží podnítit a podpořit mladé lidi, aby pokračovali ve studiu francouzštiny, která může přinést významnou přidanou hodnotu na pracovním trhu. Znalost tohoto jazyka otevírá perspektivy pro budoucí profesní uplatnění a slouží jako brána do světa podnikání.

Oficiální zahájení akce se konalo za účasti zástupců Francouzského velvyslanectví, Jihomoravského kraje i děkana university. Následovaly prezentace a diskuse u kulatého stolu, do kterých se aktivně zapojil i Michal Macko, ředitel FČOK. Během občerstvení měli studenti možnost navštívit tzv. Business fórum, kde se představovaly jednotlivé francouzské firmy a francouzsko-české instituce s cílem ukázat studentům středních a vysokých škol možnosti využití francouzštiny v praxi. V závěru probíhaly různé workshopy, včetně simulace pracovního pohovoru, který vedla Marta Wallenfelsová z Francouzsko-české obchodní komory.

Tato akce je tak skvělou příležitostí, jak rozšířit mezi mladými lidmi povědomí o francouzštině a ukázat praktické možnosti využití tohoto jazyka. Již dříve se proto komora rovněž zúčastnila „Rendez-vous à la française“ na Vysoké škole ekonomické (VŠE) v Praze a na Západočeské univerzitě v Plzni. 

Příspěvek Michala Macka během kulatého stolu :

Roman Dušil: Patří mu velké poděkování za práci, kterou (v komoře) dělá. Mimo to je od roku 2023 členem správní rady La French Tech. Možná vám k tomu také něco řekne, ale zaznělo tady slovo komora. Působí tu více než 500 francouzských firem a troufnu si říct, že je téměř všechny asi zná osobně. Řekni nám, jaké jsou vlastně aktuálně potřeby francouzských firem na českém trhu práce.

Michal Macko: Děkuji. Jenom malé předtsavení: já tedy „su” z Brna, moje děti už se sice narodily v Praze, ale když jsme kdysi byli na výletě na jižní Moravě a někdo se jich ptal: “Odkud jste?”, odpověděly: “Já SU z Prahy”…

Já bych se možná ještě vrátil k těm náhodám, kterých tady zaznělo plno, a možná i k těm neúspěchům. Já mám poměrně dost rád život a mám dost rád jídlo a pití. To je vlastně vidět tam na té fotce. A i já jsem se ke své práci dostal úplně omylem. My jsme tři bratři z Brna a máme rodinu ve Francii, kterou jsme neviděli celý komunismus. Tedy mí rodiče. A maminka jednou rozhodla, že se někdo se s nimi musí umět domluvit, takže někdo z nás bude studovat francouzštinu. A vyšlo to na mně. Všichni moji spolužáci z Bakalova nábřeží z jazykové základky šli na anglické nebo německé gymnázium. Já jsem byl jediný, který odešel na francouzské gymnázium. Byl jsem z toho trochu nešťastný. Pak, když jsem se hlásil na vysokou školu, jsem chtěl dělat sport, respektive jsem dělával hodně sport), ale přišlo nějaké zranění, musel jsem jít na operaci a sport mi zakázali. A jenom jako “bokovku” jsem si dal Vyškov (Vysoká vojenská škola) a ono to vyšlo. Tak jsem si říkal: „Sakryš, Vyškov, když jsem z Brna, a ještě vojenská…“ Nemám rád válku, vybojoval jsem si modrou knížku, což jsme s kamarádama hodně slavili, ale z Vyškova mě lákali: „Pojďte, budete pracovat, budete jezdit do Francie.“ Říkal jsem si, že sice nechci, ale zase budu dělat francouzštinu. No, měl jsem to štěstí, že jsem byl jediný, který měl francouzskou maturitu, z gymnázia Matyáše Lercha.  A na té škole učili Francouzi, kteří nechtěli dělat vojenskou službu, tak jezdili po celém světě učit francouzštinu. To byli mladí kluci a já jsem byl jedinej, kdo uměl francouzsky plynně. Takže jsem vlastně pět let na vysoké škole měl permanentně francouzštinu. Začínali jsme den snídaní v kantýně s Francouzem, protože on se s nikým anglicky nedomluvil, a takhle jsme spolu trávili celé dny a já jsem mu vysvětloval Českou republiku. Jezdili jsme do Brna na párty, na večírky… A pak přijel jeden Francouz a nabídl mi, jestli nechci jet do Francie, pracovat, na stáž. Tak jsem pak jezdil do Francie kastrovat kukuřici.

Pět let jsem vypravoval auta z Brna na jih, do Francie, pod Pyreneje, k oceánu. Mí kamarádi nemluvili francouzsky, já jsem překládal a celé jsem to organizoval. Trávili jsme tři týdny každé léto na jihu u moře. Přes den jsme v těch vedrech kastrovali kukuřici, zbavovali kukuřice květů a oni si nás tam velmi vážili, protože jsme sice byli z východní Evropy, jenomže my jsme tady ve východní Evropě vysocí, takže ti malí Francouzi na květy nedosáhli. My jsme dosáhli na všechny a oni chtěli, abychom jezdili pořád. Takhle si nás jako skupinku půjčovali po farmách, protože jsme pracovali poctivě. My jsme věděli, že si tam vyděláme na celé léto, a tak jsme se tam vraceli. A říkal jsem si: „Francouzštinu ve Francii opravdu miluju.“ Jihozápad Francie je pro mě asi nejkrásnější region. To je z mého pohledu nejlepší jídlo, slunko, pláže, oceán, Pyreneje, tam máte úplně všechno, tam nic nechybí. A když jsem dostudoval, přišla nabídka z MFTAP. Říkal jsem si: „Dobře, vystudoval jsem, mám bilingvní maturitu, francouzskou a českou, vystudoval jsem vojenskou školu, ale chtěl bych ekonomii.“ Makro mikro umím ve francouzštině, protože mě to baví, a baví mě obchod, tak jak říkal Roman. Tak jsem se přihlásil na MFTAP a pak jsem se dostal na stáž na Francouzsko-českou obchodní komoru, která pomáhá francouzským firmám při vstupu na český trh. Můj první projekt byly pneumatiky Michelin. Asi budete vědět. Provolávali jsme firmy po Čechách. Garáže a pneuservisy a mě to tak bavilo, že jsem byl na stáži v Praze skoro víc než ve škole. Jezdil jsem pravidelně Praha-Brno a pak jsem ještě byl na stáži ve Francii. Tak od té doby jsem začal pomáhat francouzským firmám při vstupu na český trh, to bylo něco, co mě začalo velmi motivovat. A dostávám se k tomu, co tady na začátku zaznělo, věci, které jsou důležité, a já bych ještě trošku upravil některá čísla. Francie je třetí největší investor v České republice. Je to nějakých 500 až 700 firem. Z pohledu kapitálu, tím se budeme zabývat. Francie je obchodně (a budeme mluvit o obchodu) největší partner České republiky, s nímž ČR nemá společnou hranici. To znamená, že naši nejbližší partneři jsou logicky Německo, Polsko, Slovensko, Rakousko a – Francie. S tou nemáme hranici. My jsme pro Francii jeden z dvaceti nejvýznamnějších obchodních partnerů na světě. Možná vás to překvapí, ale jsme pro Francii na stejné úrovni jako Maroko, jako Indie, jako Jižní Korea, Portugalsko, Irsko. Není to tak vidět, protože Francouzi nejsou jako Američané. Francouzi, řekněme, nejsou všude vidět a nedávají všude svoje vlajky a „nekupují“ ta území tímto stylem. Ale byznys je tu velký a vzájemné vztahy jsou velmi rozšířené, jen se o nich tolik neví. Francouzské firmy jsou přítomné ve všech segmentech, kromě toho, že tady bohužel není jediný distributor kvalitních francouzských potravin, protože Carrefour odešel. Takže musíme jíst německé potraviny, nemáme prostě dostatek kvalitních. My se snažíme jako komora přivést víc firem s nabídkou potravin. Francouzské firmy představují síť 500 firem, 70 tisíc zaměstnanců v České republice je zaměstnáno francouzskými firmami. Jak tu už Roman zmínil, angličtina je pro všechny pracovní jazyk. Je samozřejmé, že ať budete studovat cokoliv, bez angličtiny nikdy nemůžete vyjet za hranice. Ale francouzština je obrovská výhoda a obrovské plus. Druhý jazyk, řekl bych, oproti španělštině nebo němčině. Vím, že francouzština bojuje s němčinou a se španělštinou, ale uvědomte si, jaké máte možnosti s němčinou a španělštinou oproti Francii. Francie je globální hráč, sedmá ekonomika světa, globální diplomatický hráč. (Nebudeme se bavit o vojenské stránce). Ale s němčinou? Jakou máte možnost? Německo, Rakousko a tam se zastavíte a německy už se nikde jinde nedomluvíte. Možná část Švýcarska… Španělsky se domluvíte jenom ve Španělsku, myslím v Evropě. A pak leda pro ty, kdo jsou odvážní (a my jako Češi takoví nejsme), je tu Jižní Amerika. Ale dál nikde. Zatímco francouzština je prostě na všech kontinentech.

Roman Dušil: Dobře. Děkujeme. Jak ten život někdy může začít v pekárně nebo v kukuřičném lánu, Tak vypadá pracovní život.

Ještě druhá otázka – a trošku už jsem to nakousl. Řešíme francouzštinu, jak ji využít v ČR. Ale pojďme si říct, možná ty ten přesah máš, jak se dá francouzština jakožto konkurenční výhoda využít mimo ČR pro české obyvatele a studenty? Jsou nějaké možnosti?

Michal Macko: Děkuji za tu otázku, protože to je pokračování toho, co jsem již řekl ohledně srovnání těch dalších, druhých jazyků po AJ: využití mimo ČR, to je Evropská unie. My jsme součástí Evropské unie, jsme v centru Evropské unie.

Tady politici rádi používají ten argument, lichý, že jsme malá země. My nejsme malá země, my jsme velká země. V rámci EU patříme do skupiny velkých zemí. Podle toho by mělo být naše slovo taky slyšet, což s novou vládou, řekl bych, se začíná dít. Jsme v Evropě víc vidět, ale na půdě evropských institucí jsme ještě vidět málo. O tom mluvila Lucka. Plno našich spolužáků z mého ročníku pracuje pro evropské instituce přímo v Bruselu nebo v Lucemburku. Je to jazyk diplomatický. Je to přední diplomatický jazyk. Tím není němčina, španělština. V kuloárech Evropského parlamentu, Evropské komise není druhý vyžadovaný jazyk ani němčina, ani španělština, ale francouzština. Nemusíte tedy zůstávat v Čechách nebo jít jenom kousek za hranice, do Rakouska. Pojďme do Evropy, vy jako mladí, pojďte tu Evropu budovat pozitivně, protože předchozích dvacet let naši politici bohužel o nás mluvili v Evropě negativně a my jsme vždycky byli viděni jako problémový člen EU. Ale my z ní tolik získáváme. Letos je to dvacet let, co jsme členy EU, a díky tomu tady všichni jsme. Můžeme volně studovat, můžeme se volně pohybovat. Pojďte budovat Evropu a vybudujte ji se skvělou angličtinou a francouzštinou! A ideálně ještě jeden jazyk by se mohl hodit. To může být třeba nakonec ta němčina. Pardon.

Roman Dušil: Možná doplním ještě jednu zkušenost ze soukromého sektoru, jak se francouzština dá využít pro české firmy, které se snaží dostat se svým produktem do frankofonních zemí? Když vezmu zase tu Francii, zkuste jet s českým produktem do Francie a mluvit tam jiným jazykem, než je francouzština. Je to velmi komplikované, protože skutečně pro Francouze primárně, pokud nejste v Paříži, angličtina není ten jazyk, ve kterém mu je dobře a komfortně. Takže můžete mít sebelepší produkt, který se tam budete snažit prezentovat a budete se tam snažit prosadit tu malou českou zemi, pokud budete pracovat pro českou společnost, ale bez francouzského jazyka to nepůjde. A potenciál pro českou ekonomiku? Francie je pátý největší exportní trh, ale mimo ni tady máme další země v rámci Evropy, jako je Belgie, Švýcarsko. Mimo evropský kontinent se můžeme bavit o Kanadě, samozřejmě o afrických zemích. Takže i z hlediska exportních příležitostí má francouzština velký potenciál a je důležitá. Pokud chceme působit exportně v těchto teritoriích a chceme uspět. Tolik na doplnění a předám slovo Hance.

Hana Delalande: Děkuji. Já bych ještě chtěla podtrhnout, že Francouzsko-česká obchodní komora nabízí studentům Masarykovy univerzity pracovní možnosti ve formě stáží. Tyto příležitosti jsou tedy hlavně v Praze, ale vlastně trochu i v Brně, protože každým rokem komora přijíždí do Brna na výstaviště, na Mezinárodní strojírenský veletrh. A za tyhle příležitosti, za všechny studenty Vám velmi děkujeme.

See carousel mode See mosaic mode