Rozhovor pro Voices of Industry s Michalem Mackem

Při přílesti Mezinárodního strojírenského veletrhu MSV 2024 v Brně uskutečnili Voices of Industry rozhovor s Michalem Mackem, ředitelem Francouzsko-české obchodní komory.

Mezi tématy probíranými během tohoto rozhovoru byly klíčové otázky, jako je role a cíle komory, obchodní vztahy mezi Francií a Českou republikou a výzvy spojené s udržitelností v neustále se vyvíjejícím průmyslovém prostředí. Michal Macko se také podělil o svůj pohled na výběrové řízení EDF týkající se energetického projektu v Dukovanech. Rozhovor poskytl hluboký pohled na francouzsko-českou spolupráci v sektoru, který prochází zásadními změnami.

Rozhovor s Michalem Mackem pro Voices of Industry

Ve studiu vítám Michala Macko. Dobrý den.

Dobrý den.

Michal Macko je uznávaný odborník v oblasti mezinárodního obchodu s bohatými zkušenostmi z Evropy. V roce 2019 byl jmenován ředitelem Francouzsko-české obchodní komory, kde se věnuje posilování česko-francouzských obchodních vztahů. A hned začneme otázkou: Mohl byste nám trošičku představit hlavní aktivity Česko-francouzské obchodní komory, francouzsko-české? Francouzsko-české. Je v tom rozdíl? 

Ne. Není v tom rozdíl. Možná je v tom rozdíl v tom, že my jsme součástí sítě 120 francouzských komor v 95 zemích světa. Stoprocentně se samofinancujeme a naším smyslem je reprezentovat zájmy francouzských investorů v daných zemích. V České republice máme nějakých 300 členských společností, jsme třetí největší komora, a tak, jak je Francie třetí největší investor. Reprezentujeme jejich zájmy. Pro ně organizujeme různé akce, networkingy a podobně. A druhá z aktivit tím, že se stoprocentně samofinancujeme, na rozdíl od našich dalších mezinárodních kolegů, tak máme tzv. služby business developmentu, to znamená podpory obchodního rozvoje francouzských firem na českém trhu a českých firem do Francie. To znamená, pomáháme vzájemnému obchodu. Ročně přivedeme 50 až 100 firem na český trh z nejrůznějších oborů, ať je to strojírenství, potravinářství, móda, jakákoliv technologie, hodně v udržitelnosti, o čemž se taky budeme bavit. To znamená komora jako celek, třetí největší zahraniční komora v České republice, 300 členských firem, 50 akcí ročně a nějakých 80 firem doprovázených do České republiky k tomu.

Dá se tedy podle toho, co říkáte, usuzovat, že Francouzi a francouzské firmy mají rádi Českou republiku?

Já bych řekl, že ano, protože Francie je třetí největší a nejdůležitější investor v České republice a je první partner České republiky, se kterým nemáme společnou hranici. To znamená, logicky pracujeme s Německem, s Rakouskem, s Polskem, se Slovenskem. Ale Francie je náš první partner, se kterým nemáme společnou hranici. Francie je zároveň druhý největší zaměstnavatel zahraniční v České republice. To znamená, Francie zná Českou republiku zároveň geograficky. Z nově přistoupivších zemí před 20 lety do Evropy. My jsme nejblíž geograficky, máme nějakých 450 kilometrů německé dálnice mezi našimi zeměmi. To znamená, to partnerství je opravdu velké a silné.

Mohl byste připomenout ty největší francouzské investory v České republice?

Francie je přítomna prakticky úplně ve všech segmentech, které vás mohou napadnout, ač to není třeba vidět. Ale jedna z největších investic je pochopitelně Société Générale, která koupila Komerční banku. Dále je to například ve stavebnictví skupina Vinci, která má vlastní Eurovii vlastní Průmstav a další firmy. Dále skupina Saint-Gobain, která má 14 výrobních podniků na území České republiky, tzn. jeden z největších zaměstnavatelů především v průmyslu Veolia. Vše, co se týká vody, energetiky, co se týká odpadového hospodářství. Francouzská firma Veolia, francouzská skupina Veolia, je velkým hráčem v Ostravě přítomna v Brně je to Suez. To znamená další velká skupina. To je řekněme spíš z těch průmyslových a řekněme služeb. Ale Francie je taky přítomna. V oboru maloobchodu velmi úspěšný vstup Decathlonu. Decathlon je francouzská síť sportovního oblečení. Veškeré obchody na nádražích, které máte, takové ty bývalé tabáky nebo já nevím jak to nazvat. Relay to patří skupině Lagardère, což je jedna z velkých francouzských skupin. Nejenom rádia Evropa 2 a podobně jsou v téhle skupině podobné. To znamená, jsme opravdu přítomni ve všech segmentech. Druhý největší zaměstnavatel zahraniční automotive, samozřejmě. Já o vás vím, že v komoře působíte už řadu let.

Pozorujete nějaký vývoj v těch francouzsko-českých vztazích, co se týče opravdu i různých globálních vlivů? Jak se ta spolupráce vyvíjí?

Už tam nějakou dobu jsem, takže můžu trošku hodnotit a jednoznačně. Po našem vstupu do Evropské unie byl obří boom a byla obrovská žádost a zájem o Českou republiku, protože jsme uprostřed Evropy. Máme technologické know-how, kvalitní technické vzdělávání, to znamená, Francouzi sem přicházeli buď aby tu vyráběli, anebo hledali subdodavatele. Takže tohle je jedna z věcí, a to byl opravdu boom. Pak se to trošku uklidnilo. Byly takzvané země BRICS, kde byl nějaký zájem jít do Ruska, do Číny. Poměrně nesmyslně. Pohled na země, které dlouhodobě, nebo to fungování v těch zemích z pohledu Francouzů nebylo dlouhodobě udržitelné. Takže jsme viděli takový trošku propad a aktuálně vidíme zase návrat především po Covidu. Vidíme, že vlastně celá Evropa, nejenom Francie, řeší deglobalizaci nearshoring. To znamená, investoři se vracejí zpátky do Evropy, stahují výrobu z Číny, z asijských zemí, ze severní Afriky, z těch destinací, kde Francie je silná a je opět zájem o střední, východní Evropu. Takže uvidíme. Ano.

Pomáháte také českým firmám etablovat se nebo expandovat do Francie?

Určitě, pomáháme. Ale musím říct, že ač Francie je druhý největší trh v Evropské unii a jeden z největších trhů na světě, tak české firmy ještě ne příliš jdou do Francie. Mají, myslím si, z toho lehkou obavu. Určitě je tam jazyková bariéra. Jednoznačně jsme zvyklí pracovat s okolními zeměmi. Rakousko, Německo. Všude se domluvíme. Do Francie je to přece jenom trošku komplikovanější. Ten trh taky není jednoduchý, je velký, ale není jednoduchý při vstupu. Ale proto my existujeme. Proto spolupracujeme s CzechTradem a pomáháme českým firmám do Francie. Máme nádherné projekty, kde jsme schopni otevřít ten trh. Ale je pravda, že v jakémkoliv segmentu Francouzi mají rádi, když s nima mluvíte francouzsky, ideálně rodilý mluvčí. To znamená, my na komoře máme rodilé mluvčí Francouze, kteří jsou schopni tu první část toho vlastně vstupu na cizí trh, tu nejtěžší, což jsou ty cold callingy. A ten první marketing je dobrý, když se dělá po francouzsku a ne po česku nebo anglicku nebo Německu.

Přiznám se, že jsem si nemohla nevšimnout toho, že ve Francii a teď jsem byla nedávno v Paříži, že opravdu Francouzi mluví přednostně francouzsky, a přestože umí anglicky, tak odmítají mluvit. A nutí nás mluvit francouzsky. Třeba špatně, ale francouzsky.

Mění se to. Je to velká pravda, samozřejmě, ale rozhodně se to s novou generací rapidně mění. Ale stejný pohled mají Francouzi jako na nás. Že se v Praze, v Brně, ve velkých městech se anglicky domluvíte, ale jak vyjedete trošku dál, tak je velký problém se anglicky domluvit. To znamená, jako Češi si stěžujeme na to stejné, na co si stěžují Francouzi, když jezdí k nám.

A když už ty firmy prolomí tu jazykovou bariéru, ve kterých třeba segmentech nebo oborech jsou české firmy ve Francii úspěšné? Je tam něco, co třeba spojuje ty firmy, kterým se to podařilo uspět ve Francii?

Rozhodně je to v těch oborech, ve kterých jsme dobří a možná nejlepší na světě. To znamená v automotive, ve strojírenství, v leteckém průmyslu, v energetice, v samozřejmě v designu. Pro český designérský firmy je Francie nádhernej trh, protože je to trh, který je bohatý. Trh, který kupuje kvalitu, nehledí tolik na cenu. To znamená, že tyhle produkty se umí ve Francii jednodušeji prosadit. Není to jednoduchý, není to okamžitě. Není to tak, jak když jdeme na export na Slovensko, protože tu prakticky export není. Ale nebo do Polska je to složitější trh, ale umíme na to jako komora se svými zkušenostmi odpovědět a ty firmy připravit pro ten vstup.

Je známo, že Francie a Francouzi se hodně orientují na ekologické aktivity. Je tam to téma mnohem víc akcentované než v České republice. Myslím si, že to můžete potvrdit. Chtěla bych se tedy zeptat, jak vnímáte to, co se daří ve Francii a daří se to přenášet do České republiky?

Rozhodně dekarbonizace, vlastně veškerá témata udržitelnosti jsou obří francouzská témata a především témata celospolečenská. To, co my v České republice nemáme, ještě stále nemáme. Tak ve Francii funguje už deset dvacet let, kdy celá společnost, nejenom firmy, ale i občané a politici se otázkami klimatu, otázkami změny klimatu, otázkami udržitelnosti zabývají. A ten přístup je velmi jiný než v České republice, protože témata udržitelnosti nejsou témata třeba politických voleb, nejsou prakticky strany v České republice, které by to měly jako téma. Zatímco v každých francouzských volbách, ať jsou to prezidentské, regionální, ať jsou to parlamentní volby, téma udržitelnosti, téma klimatu, téma ekologie je vždycky zásadní téma. To znamená, ty iniciativy přicházejí z Francie. Je to rozhodně jedno z velkých témat prezidenta Macrona už jeho druhého volebního období. A francouzské firmy, které přicházejí do České republiky, anebo už tu jsou etablované, ať jsou to Saint-Gobain, 14 výrobních podniků, tak ač Česká republika po nich nic nežádá a vlastně téma úplně pro nás to zásadně není, tak oni se chovají podle politiky, firmy. To znamená to, co je v mateřské firmě, v Paříži nebo ve Francii, to oni aplikují celosvětově. Je to stejné. Pro Veolii je to stejné, pro Saint-Gobain, je to stejné pro Suez, pro Schneider Electric, které jsou velikánské světoví tahouni v oblasti udržitelnosti, dekarbonizace, snižování uhlíkové stopy. Možná, jestli můžu takový krásný příklad.

Ano, budeme rádi za příklad.

Nemluví se o tom, ale Francouzi to dělají. Mají to ve své DNA, mají to ve své politice firem nebo firemní politice. Včera jsme v Brně navštívili jednu ze 14 výrobních podniků skupiny Saint-Gobain a v Brně Glass Solutions, to znamená výroba skla, především fasádní, to znamená obrovské pláty skla. A Saint-Gobain si celosvětově, protože to je jedna z největších světových skupin firemních. A nejstarší francouzská firma si dali za cíl, že do roku 2050 budou Carbon Neutral jako uhlíkové neutrální pardon a celosvětově dělají kroky k tomu, aby se tak stalo. A brněnský podnik Saint-Gobain si stavěl stanovil limit na 2017, tam je tam jako bod nula a od 2017 brněnský podnik, který je tady kousek od veletrhu, snížil spotřebu energie o 90 procent během sedmi let a spotřebu vody, která při zpracování skla je velmi náročná, tak spotřebu vody byli schopni snížit o 60 %. A stále pokračuj. Bavíme se o sedmiletém období. Česká republika je o to opravdu nežádala a my takovéhle podmínky nemáme. Nechci říkat, že to naše politiky nezajímá. Zajímá máme nějaké iniciativy, ale z Francie to přichází samo. Ty firmy to samy chtějí dělat. Veolia a další. Další krásný příklad. Schneider V podstatě každá francouzská firma v České republice, která tu vyrábí, anebo to má i klidně jenom obchodní zastoupení, služby, se snaží každoročně přemýšlet o tom, jak sníží svoji uhlíkovou stopu, jak sníží spotřebu vody, jak sníží odpady. Je to něco, co je pro Francouze, pro francouzské firmy naturální anebo přirozené. A proto my jsme před asi pěti lety spolu s panem velvyslancem s podporou pana velvyslance založili tzv. Sustainable Business Forum. To znamená platformu, na které tohle téma, které není řekněme příliš v Čechách viditelné, tahle témata otevíráme cirkulární ekonomika, energetická soběstačnost budov, energetická náročnost průmyslu, ale i budoucnost potravin, třeba, což je velké francouzské téma. Snažíme se o tom diskutovat, přinášet tohle téma na český byznysový nebo politický hřiště a ukazovat na dobrých příkladech, co je možné a především to, o čem se tady málo mluví. A to, co pan prezident Macron vlastně si vzal nebo komunikuje, je, že udržitelnost není nějaká překážka, něco nepříjemného pro ty firmy. Naopak je to příležitost pro to být udržitelnější a být jako středně dlouhodobě pro tu firmu k přežití je lepší. Uspoříte energii jako na začátku. Nějaký náklad je nějaká investice to je, ale na konci vidíte, že po pár letech vidíte, že to uspoří energii, že se ty lidi chtějí v těch firmách pracovat, protože se chovají zodpovědně. Zdá se, že to, o čem my zatím jenom mluvíme, případně kritizujeme, tak oni už s tím přicházejí a dělají to jako běžnou součást svého podnikání.

Myslíte si, že se tedy mohou české firmy inspirovat? A daří se vlastně francouzským firmám to téma udržitelnosti rozšiřovat i tady u nás v České republice?

Určitě. Určitě se to daří. Proto my jsme založili taky fórum nebo Sustainable Business Forum. Ale vlastně čeští subdodavatelé. Proč jsme ho založili? Aby čeští subdodavatelé si byli vědomi toho, že to, o čem se v Paříži v Bruselu mluví už 10-20 let, tak není nějaká budoucnost a my z toho můžeme vystoupit. Můžeme z toho vystoupit, je to prostě realita. A pokud české firmy budou chtít dál být v subdodavatelském řetězci skupin jako je Saint-Gobain, Veolia a dalších v automotive, tak na to budou muset sami přejít, protože z Evropy přichází ESG reporting různá nařízení, kde se nesleduje jenom to, jak ta samotná firma výrobní je udržitelná nebo jak se chová v rámci udržitelných hodnot, ale jak se celý její řetězec dodavatelský chová. To znamená, české firmy se tak začínají pochopitelně chovat. Začíná to pochopitelně u těch největších, ale rozpadá se to do toho řetězce dál.

Pozorujete tam i něco dalšího? Nějaký rozdíl v přístupu firem k tomu svému podnikání? Je tam, Vidíte nějaký další rozdíl mezi francouzskými firmami a českými firmami?

Neřekl bych, že jsou velké rozdíly mezi francouzskými a českými firmami. Francouzský český firmy jsou. Když se podíváme třeba na obor strojírenství nebo to, co v Moravskoslezském kraji pochopitelně funguje, tak ty firmy dělají to stejné. Chtějí být udržitelné, chtějí dlouhodobě existovat a podobně. Ve Francii ale ještě jedno téma, kterému se budeme více věnovat příští rok, a to je rovnost, to znamená zaměstnance. Ta udržitelnost totiž neznamená jenom ve vztahu k životnímu prostředí. Udržitelnost je taky ve vztahu k financím, ale ve vztahu k zaměstnancům. A to je obří francouzské téma. Opět především nastolil za poslední dvě období prezident Macron. To znamená budeme se věnovat tématům jako rovnost v přístupu k práci, rovnost v odměňování. Přístup k pracovním podmínkám v rámci firmy, aby to bylo vyvážené, co se týká pohlaví, co se týká barvy pleti, co se týká sexuální orientace, to jsou témata, která ve Francii nejsou tabu. Tu společnost nerozděluje, ale ta společnost o nich debatuje o těchto tématech a my chceme o nich taky debatovat. Protože opět francouzské firmy, které sem přicházejí nebo už tu jsou etablované, tak tyhle principy mají v sobě zakódované a snaží se je tu převádět i do České republiky, ač znova český stát je o to nežádá. Nevyžaduje a nechci říct, že je mu to jedno, ale postupně se k tomu věřím jako společnost dostaneme.

Určitě. Mám ještě jedno téma pro vás Expo Cirk. Vy jste součástí Expo Cirk v Ostravě. Je to, dá se říct, konference o cirkulární ekonomice v praxi. Co si z toho odnášíte pro budoucnost?

Velmi pozitivní pocit. Naposledy za poslední rok a půl jsme přijeli s delegací investorů regionu do Ostravy třikrát. A ta vůle po tom něco změnit v tom regionu. Vůle potom připravit tu následnou fázi. Poté, co se uzavře poslední důl, co se uzavře. Těžký průmysl je neuvěřitelná a nevidíme to v moc jiných krajích v České republice, kam jezdíme. Je tam obrovská touha ten region změnit a my jsme byli přizváni ministerstvem průmyslu a obchodu a Moravskoslezským krajem, abychom spolu organizovali tuto akci. Takže jsme tam přivezli asi nějakých 12-15 firem, které prezentovaly svoje know-how, svoje otázky v udržitelnosti v cirkulární ekonomice A přivezli jsme taky zástupce regionu Lorraine Lotrinsko, což je region na severu Francie, který má stejnou historii jako Moravskoslezský kraj. Akorát že dvacet let zpátky. To znamená, oni před dvaceti lety uzavřeli poslední důl a posledních dvacet let tu ekonomiku transformují a ten region transformují a dělají tak, že mají dvacet let náskoku. A nám se podařilo přivést zástupce sem. Sem do Moravskoslezského kraje, kde začaly první debaty, co se týká spolupráce vysokých škol, výzkumných center, ať se týká vodíku, ať se týká udržitelnosti, ať se týká transformace energetiky a máme nastavena velmi zajímavá témata, kterými se můžeme zabývat. A máme krásné příklady z Lotrinska, kde už ten výzkum je posunutý dál, kde se začíná pracovat s těmi doly jako s úložišti CO2. Úložiště vodíku, samotný vodík, který se tvoří třeba v bývalých železných dolech, tak oni v tom vývoji jsou, řekněme, mají o dvacet let, možná o deset let, náskok a chtějí na tom spolupracovat s Moravskoslezským krajem. To znamená ta témata, která jsou aktuálně pro Moravskoslezský kraj zásadní, tak my je snažíme sem přivážet a snažíme se ty regiony propojovat, aby to know-how francouzsko-české v tom v tomhle oboru bylo nebo rostlo. Koneckonců, máme tady za sebou vodík jako velké téma Moravskoslezského kraje, takže věřme, že se ta spolupráce vyplatí i v tomto duchu.

Moje poslední otázka je na aktuální téma, které trošku souvisí s jadernou energetikou. Zvládnete mi říct, jestli plánuje společnost EDF nějaké další akce v Česku? Pomineme li tedy účast v tendru pro Dukovany?

EDF neodchází z České republiky, EDF je přítomna v České republice stále dál. Stále věříme, že ještě zvítězí evropské hodnoty a evropský průmysl a chuť podpořit evropský průmysl, protože tím rozhodnutím jsme tomu evropskému průmyslu opravdu nepomohli, když jsme poslali takovéhle technologie ven. Ale vyvíjí nebo EDF je především a nechci mluvit jejich jménem, ale ani nemohu. Ale EDF je největší jaderná společnost na světě. Nejenom, že jako výrobce, vývoj, výroba, ale zároveň spravují 56 reaktorů na svém území. A jádro a jaderný tendr? Oni jsou vlastně jedna z největších bez uhlíkových, bez emisních zemí na světě. Co se týká výroby elektrické energie, je to postavené jak na obnovitelných zdrojích, tak na jádru. A ten cíl, který pan prezident Macron stanovil, je do budoucna jádro ještě posílit. To znamená, jsou plány na 14 nových reaktorů jenom ve Francii a francouzské firmy včetně EDF nedokáží tohle samotné postavit. Potřebují k tomu partnery a kde mají logicky partnery, mají je v České republice. My to know-how máme. Proto jsme také doufali, že podpoříme a Francie doufala, že podpoří Česká republika jaderný průmysl znovu vyrůst, protože posledních 20, 30 let se v Evropě v podstatě nic nestavělo. Teď je tu nový obrat, nový trend. Do roku 2050 by se mělo postavit zhruba 50 reaktorů na území Evropy. A kdo by to měl dělat? Z mého pohledu jako Francouzsko-české obchodní komory uprostřed Evropy slavíme 20 let. V Evropě by to měly být evropské firmy. Nemělo by to být asijský, indický, bangladéšské, pákistánský, korejský, kteří si vozí do České republiky nebo všude po světě, kde něco dělají. Smyslem je, aby české firmy přece dostaly práci, aby evropské firmy dostaly práci. To znamená vytvořit nějaký silný, jak to nazval pan prezident Macron, vytvořit silný konglomerát ala nebo projekt ala Airbus, což je evropský projekt Evropské letadlo. Tak to stejné v jádru evropský program, kde naše firmy budou mít budoucnost na 30, 50 let zajištěnou, protože se bude stavět 14 reaktorů ve Francii, 4 v ČR a pak dalších 14 zemí plánuje stavět jádro. Takže my stále věříme, že jako Česká republika uprostřed Evropy jsme Evropani, budeme Evropani a podpoříme evropský průmysl. A ještě myslím si, že ten tendr není u konce.

Těch výzev je před námi ještě celá řada, jak jste právě zmínil. Takže o těch zase někdy příště. Pane Macko, já vám moc děkuji za zajímavý rozhovor a přeji, aby se dařilo i Komoře i Vám. Děkuji a na shledanou.

Moc vám děkuji za pozvání. Na shledanou.