Sektorové aktuality

Quo Vadis: Viceguvernér ČNB Tomáš Nidetzký na debatě s představiteli francouzsko-českého byznysu

Ekonomická debata Francouzsko-české obchodní komory

Francouzsko-česká obchodní komora uspořádala diskusi o ekonomických výhledech na rok 2020 se dvěma význačnými hosty: Tomášem Nidetzkým, viceguvernérem České národní banky, a Janem Vejmělkem, hlavním ekonomem Komerční banky. Akce s názvem Quo Vadis se účastnila padesátka hostů z řad členských společností Francouzsko-české obchodní komory. Partnerem akce byla Komerční banka, jež také poskytla své konferenční prostory v nově opravené budově na Václavském náměstí.

Česká ekonomika nadále poroste i díky domácnostem

Tomáš Nidetzký během debaty s šéfy firem z francouzsko-českého prostředí připomněl dvojí roli České národní banky, která je garantem jak cenové, tak finanční stability. Nesmíme však zapomínat, že monetární politika je jen jednou z hospodářských politik státu. Viceguvernér si také s přítomnými manažery ověřoval, že je pro ně centrální banka dostatečně transparentní a čitelná, což mu hosté v sále obratem potvrdili.

Růst českého HDP pro tento rok vidí viceguvernér ČNB v rozmezí solidních 2 až 2,5 %. Hlavním důvodem růstu bude nadále silná spotřeba domácností podporovaná nízkou nezaměstnaností a s tím souvisejícím pokračujícím růstem mezd a platů. Za klíčový pro další ekonomický růst považuje Tomáš Nidetzký růst soukromých i vládních investic. Naopak riziky pro další ekonomickou expanzi jsou dopady obchodních válek, Brexit, zpomalování ekonomického růstu Číny či geopolitické nejistoty. Jednou z nich je nyní situace v Iránu, která může mít potenciální dopad na cenu ropy. Za oblasti problematické čistě pro české prostředí Tomáš Nidetzký označil přehřívání trhu práce a situaci na trhu residenčních nemovitostí.

Hosté se zajímali o důsledky závislosti české ekonomiky na Německu. Podle Tomáše Nidetzkého je tuzemská ekonomika s německou sladěna skrze obdobný průběh hospodářského cyklu. Také po strukturální stránce česká ekonomika postupně konverguje k německé. Zdrojem nejistoty by mohla být změna struktury ekonomiky, která je spojena s dopady implementace environmentální politiky.

Zástupce České národní banky ve své prezentaci zhodnotil český bankovní sektor, jehož současní i minulí představitelé seděli v sále. V současnosti působí na trhu 24 bank a dalších 25 zahraničních poboček, nad nimiž ČNB vykonává obezřetnostní dohled jen zprostředkovaně. Tuzemské banky disponují aktivy v hodnotě 7 200 miliard korun, což je 150 % ročního českého HDP. Přes 80 % této částky je v držení pouhých šesti největších bank. Viceguvernér Nidetzký banky označil za velmi výnosný segment finančního trhu, ale zároveň české bankéře pochválil, že jejich management je kvalitní a že jsou pro ČNB dobrými partnery. Mnohé překvapila informace, že ČNB vedle bank dohlíží i na více než 70 tisíc dalších finančních subjektů, jako jsou pojišťovny, penzijní fondy, investiční fondy, nebankovní poskytovatelé půjček, platební instituce, ale také třeba zprostředkovatelé a směnárny.

Recese se letos bát nemusíme

Hlavní ekonom Komerční banky Jan Vejmělek hodnotil zejména celosvětové trendy a předpokládaný vývoj ve světovém měřítku s dopady na eurozónu a Českou republiku. Rok 2019 byl podle něj rokem, kdy se globální, a zejména evropská ekonomika musela potýkat s významnými nejistotami, primárně geopolitického charakteru, které budou ovlivňovat ekonomické děni í v letošním roce. Ten by měl být z pohledu globální ekonomiky rokem nalezení dna, v eurozóně to bude pravděpodobně až v roce 2021. Analytici Société Générale, pod jejíž křídla patří i Komerční banka, očekávají pro rok 2020 světový růst HDP o 2,4 %, v eurozóně o 0,9 %. Pro ČR předpokládá Komerční banka slovy Jana Vejmělka růst okolo 2 %.

Z průzkumu mezi podnikateli v celé Evropě vyplynulo, že největšími rizikem pro nadcházející rok je podle nich pokles domácí poptávky a nedostatek pracovních sil. Brexit a směnný kurz je naopak příliš netrápí. Růst eurozóny sice zpomaluje, ovšem zůstává stabilní a recese se neočekává. Na český trh by mohla mít dopad rizika specifická pro německý trh, kterými jsou obchodní války, a tedy snížený vývoz do Číny, a také problémy tamního automobilového sektoru. Ten trápí zejména pokles zahraniční poptávky po německých autech, strukturální změny a přechod na zelenou mobilitu nebo stoupající cena práce. Německo přesto podle Jana Vejmělka zůstává pro Českou republiku přirozeným partnerem, jak s ohledem na společné průmyslové zájmy, tak na geografickou blízkost.

Naopak na zpomalení růstu americké ekonomiky podle Société Générale ukazuje hned několik faktorů: cyklický vývoj ekonomiky, vývoj hodnoty indexu ISM, klesající marže nebo zpomalující inflace v USA. Podle analytiků Société Générale hrozí, že americká ekonomika zaznamená v polovině roku sice mírnou a krátkou, přesto recesi.

Americko-čínské obchodní války

Zemí s největším vlivem na světovou ekonomiku jsou podle Jana Vejmělka v současnosti Spojené státy. Celý uplynulý rok je potřeba hodnotit z perspektivy obchodních válek mezi Spojenými státy a Čínou. V důsledku obchodních válek celkový objem světového obchodu v loňském roce poprvé od roku 2009 poklesl. Vedle poklesu vývozu čínského zboží do USA o celých 21 % pozorujeme například také propad počtu čínských turistů ve Spojených státech. V opačném gardu není dopad aktuálních vztahů zdaleka tak výrazný (+ 2,8 %).

Americké sankce uvalené na dovoz znamenaly podle Komerční banky ztrátu pro Čínu 35 miliard dolarů, dopadly však i na další země. Díky propadu v dovozu z těchto zemí do USA se zvýšily dovozy z třetích zemí. Největší zisky si nově připral Vietnam (+23 miliard dolarů), v desítce nejúspěšnějších však figuruje i několik evropských mocností: Francie (+6,5 mld dolarů), Irsko (+5,7 mld dolarů), Švýcarsko nebo Spojené království.

Trumpův protekcionismus je někdy kritizován, že se stává příliš významným zdrojem příjmů pro americký rozpočet. V současnosti představují 2,1 % amerického HDP, což je však při pohledu do minulosti zcela zanedbatelný podíl. V období před druhou světovou válkou se blížil 20 %, na konci 19. století představovaly daně dokonce přes 50 % státních příjmů.